Popis
ROK VYDÁNÍ 1995
VYDAVATEL Bohemia Music
KATALOGOVÉ ČÍSLO BM0026
CELKOVÁ DÉLKA 48:35
INTERPRET Jiří Hošek, SOČR
HUDEBNÍ REŽIE Igor Tausinger
ZVUKOVÝ MISTR J. Čeněk
Natočeno v Českém rozhlase, Praha 1994
O skladatelském slohu ROBERTA SCHUMANNA (8. 6. 1810 – 29. 7. 1856) se říká, že je to klasický romantismus. Pro interpreta to znamená nelehký úkol. Naplnit skladbu romantickým duchem v intencích klasické disciplinovanosti, čili idealizaci obsahu je nutno provádět s klasickou ukázněností. Schumannův koncert a-moll op. 129 pro violoncello a orchestr patří k vrcholným violoncellovým skladbám vůbec. Vznikl během čtrnácti dnů v říjnu roku 1850 v Düsseldorfu krátce před skladatelovým nervovým zhroucením, které vyvrcholilo sebevražedným skokem do Rýna. Tento duševní stav lze vycítit z jeho hudby. Je to skladba plná neklidu, vzletných, ale krátkodechých myšlenek. Má hluboce elegický charakter, kdy zpěvný a dramaticky vypjatý part sólového violoncella v dialogu s orchestrem pomyslně povznáší posluchače k nebeským výšinám.
Formálně je koncert členěn na tři části vzájemně propojenými v jeden celek. Přes svou vnitřní třívětost je nepřetržitým proudem hudby, kdy věty a myšlenky navazují jedna na druhou. Pro svůj expresivní charakter při maximálním využití technických možností sólového violoncella patří toto skvostné dílo k pilířům světové violoncellové literatury.
EDOUARD LALO (27. 1. 1823 – 22. 4. 1892) je francouzským skladatelem španělského původu. Přestože jeho rodina nechtěla, aby se stal profesionálním hudebníkem, odešel ve svých šestnácti letech do Paříže studovat kompozici. Koncert pro violoncello a orchestr d-moll patří vedle jeho Španělské symfonie pro housle a orchestr k jeho nejproslulejším dílům. Lalo byl vybaven schopností psát citlivě party pro smyčcové nástroje v duchu jejich nástrojových možností, problémů i technických fines. Sám totiž kromě kompozice působil jako sekundista ve smyčcovém kvartetu. Brilantní orchestrace jeho violoncellového orchestru komponovaného roku 1876 je koncipována v duchu německého romantismu. Touto skladbou si založil svou slávu Pablo Casals. Uvedl Lalův koncert v Paříži, na koncertech v Lamoreux a dovedeme si představit bravuru a eleganci se kterou nadchl publikum. V koncertní dramaturgii bývá violoncellový koncert d-moll Edouarda Lala poněkud opomíjen, ačkoliv tak zpěvných, formálně vybroušených a hudebně bohatých koncertů obsahuje violoncellová literatura opravdu málo.
Interpretační umění violonceliisty JIŘÍHO HOŠKA, jednoho z nejvyhledávanějších reprezentantů mladé generace českého koncertního umění, vyrůstalo z bohatého muzikantského zázemí, systematicky kultivovaného jak domácím (AMU, prof. Miloš Sádlo), tak zahraničním školením (Conservatorie Nationale de Paris, prof. Michelin, mistrovské kursy v Nice a Szombately). Kořením jeho pestré sólistické i komorní aktivity, podepřené velkými soutěžními úspěchy (mj. z Pražského jara, Casalsova konkurzu v Budapešti a soutěže z Markneukirchenu) a dokumentované neméně úspěšnými výstupy v zahraničí, je též nebývalá aktivita badatelsko-repertoárová, jejímž zatím nejcennějším plodem je živá rekonstrukce Violoncellového koncertu C dur Antonína Krafta. Od roku 1991 je koncertním mistrem skupiny violoncell Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Mezi jeho gramofonovými nahrávkami (Koncerty A. Krafta, Koncert E. Elgara) dominuje CD Jewish Music I, kdy Hoškova interpretace skladby Ernsta Blocha Shelomo byla oceněna Prémií ČHF za rok 1991.
VLADIMÍR VÁLEK patří mezi hlavní představitele střední generace českého dirigentského umění. Jeho umělecký růst, kulminující dnešním posláním šéfdirigenta Symfonického orchestru Českého rozhlasu (od roku 1985), byl formován na Akademii múzických umění, po jejímž absolvování (1962) čekala na dirigenta mimořádně bohatá praxe u nejrůznějších domácích i zahraničních symfonických těles. Suverénní nádhled, bezpečná stylová orientace a v neposlední řadě mimořádná interpretační pohotovost učinili navíc z Válka jednoho z nejvyhledávanějších partnerů sólistických kreací, Jeho diskografii zdobí zejména podání děl Martinů, Bartóka, Verdiho, Milhauda, Satieho, Poulenka a Suka.
